Plachá láska

Film režiséra/scénáristy Stéphana Brizé je jednoduchý jak svým příběhem, tak způsobem vyprávění. Zedník Jean se náhodně seznámí s učitelkou jeho malého syna, ta ho požádá o opravu okna ve svém bytě, on si za odměnu po provedené práci přeje, aby mu zahrála na housle, které zná jen z televize, ona se stydí, ale nakonec zahraje… a postupně, pomalu a opatrně, mezi nimi vzniká vztah, časem i láska…

Není tady účelem popisovat děj a už vůbec ne „jak to dopadne“, spíš si řekněme, proč stojí zato si tenhle nenápadný film pustit. Pro polovinu diváků bude asi příliš jednoduchý a nudný, všechno plyne pomalu a není tam žádná akce. Ale ta druhá polovina bude okouzlena příběhem až nefilmově obyčejným, ale o to pravdivějším. Ke které polovině se přidáte, záleží na vašich životních zkušenostech a vnímavosti. Ve scéně, kdy Véronique a Jean „jen“ sedí vedle sebe a poslouchají hudbu, se zdánlivě nic neděje, ale kdo umí vnímat gesta, řeč těla a dokonce i ticho, cítí, kolik je v tom erotiky a vzájemné přitažlivosti! Je až neuvěřitelné, kolik se toho dá říct beze slov…

Láska je krásná věc, ale Jean nějak musí vyřešit vztah ke své rodině, k malému synovi a k manželce, kterou má rád a která je navíc těhotná. Kdo se někdy rozhodoval mezi rozumem a citem, chápe, proč je Jean najednou podrážděný doma i na stavbě, nebo naopak duchem nepřítomný, proč mívá osamělá Véroniqe často v očích slzy a nezvedá telefony. Rozhodování mezi láskou k rodině a láskou k jiné ženě připomíná trochu finále z „Madisonských mostů“ nebo (pro pamětníky) Leanovo „Pouto nejsilnější“. Podobně jako oba zmíněné, je i tento film klidný a tichý, obejde se bez vypjatých scén, hereckých či režisérských exhibic, sexu nebo nahoty (ale stačí pohled na labutí šíji slečny Chambonové a rázem chápeme Jeanovo vzrušení a něžnost, která ho k ní přitahuje).

Ještě k hercům. Typově přesná Sandrine Kiberlain (zahrála si učitelku i v “Mikolášových patáliích“) vůbec není klasicky krásná, ale její křehkost a zranitelnost snad v každém chlapovi vyvolává potřebu ji chránit. A přesně takový muž je i Vincent Lindon, kterého diváci CX znají ze zajímavého filmu „Welcome“ – dokonale hraje jednoduchého, ale citlivého muže, který je fascinován ženou ze světa, který nikdy nepoznal, aby pak řešil dilema, které nikdy neměl.

Zkrátka a dobře: pro někoho nuda k nepřežití, ale pro sofistikovanější a citlivější diváky, kteří už mají v životě něco za sebou, je to úžasný a krásně smutný zážitek...