Pokud už máte registraci na webu HBO, zadejte pro přihlášení vaše uživtelské jméno a heslo!
Pokud máte účet na Facebooku, stačí jen kliknout na tlačítko "Log In" a přihlásit se na web HBO přes váš účet na Facebooku.
Přihlášení
Pavel Dolezel
A tenhle přechod pro něj věru není jednoduchý: musí si vybojovat své místo v novém kolektivu, musí dohánět látku, kterou noví spolužáci umí a on ne, snaží se získat přízeň spolužačky, která se mu líbí, ale on je pro ni vosk, a hlavně: Ricardova rodina je středostavovská a obrací se tam každá koruna (přesněji: každý dolar), zatímco spolužáci jsou z vyšších vrstev a tak pro ně není problém dosáhnout na to, po čem Ricardo jen beznadějně touží – po pravidelném kapesném, po červené větrovce, bílém roláku, koženém penálu, moderní propisce, atd. Ricardo Troggi si zkrátka připadá jako „socka“ (řečeno dnešním jazykem) a snaží se vydobýt si své postavení jinak – třeba příslibem, že kamarádům donese časopisy Playboy, kterých má prý doma hromady. A to je jen první z mnoha lží, kterými Ricardo své okolí krmí ve snaze získat obdiv a místo v partě. Rok 1981 je zkrátka rokem, kdy se stal lhářem…
Nebuďme ale na Ricarda přísní. Jednak takovéhle vytahování se patří k dětství každého z nás (kromě Mirka Dušína samozřejmě), a pak: film 1981 je především komedie - vtipná, sebeironická, laskavá, chytrá. Ale protože je taky přesná, zazní v ní i hořkost a smutek, což všechno patří k životu (i k tomu dětskému). Režisér Ricardo Troggi vypráví o svém životě – v roce 1981 mu těch jedenáct přibližně bylo – a pár autentických fotografií při závěrečných titulcích dokazuje, že skutečné tváře hrdinů se velmi blíží jejím hereckým protagonistům. A ti jsou skutečně skvělí, nesmírně přesvědčiví a spolu s dospělými představiteli rodičů a učitelů tvoří základ úspěchu filmu. Tím dalším hrdinou je samotný rok 1981, resp. velmi přesné, pečlivé vystižení dobové atmosféry – módy, účesů, vybavení domácností, zboží z katalogu, který je Ricardovou nejoblíbenější literaturou. K tomuto retru nutno připočítat ještě černobílé, groteskní vzpomínky z vyprávění jeho otce o 2. světové válce.
Zkrátka: je to nenápadný, „malý“ film. Není úplně bez vady – asi by mu prospěla o 15 min. kratší stopáž, čímž by se dostal na obvyklých 90. Ale to je jen detail. „1981“ je taková ta „perlička na dně“, která rozesměje, potěší, zahřeje, ledacos připomene z vlastního života - tedy pokud vám někdy bylo jedenáct…