Pokud už máte registraci na webu HBO, zadejte pro přihlášení vaše uživtelské jméno a heslo!
Pokud máte účet na Facebooku, stačí jen kliknout na tlačítko "Log In" a přihlásit se na web HBO přes váš účet na Facebooku.
Přihlášení
Pavel Dolezel
9tiletá Esther, kterou manželský pár adoptuje, je mimořádně inteligentní, výtvarně nadaná a dobře vychovaná, ale lidé z jejího okolí si postupně uvědomují, že „ta holka je nějaká divná“. Myslí si to její nový bratr, nevlastní matka i spolužáci – jen v otčímovi má podporu, ten se jí zastává proti všem. A tak dívka kolem sebe postupně šíří zlo a obratnou manipulací do své náhradní rodiny zasévá vzájemnou nedůvěru a dusno…
Jistě, podobných filmů už tu bylo! Dítě je někdy roztomilé (Dobrý synek), jindy od pohledu mrazivé (Omen), bývá tu idylická rodina, která je zprvu v pohodě a postupně se hroutí, potom tu vždy musí být někdo, kdo před malým ďáblem varuje, ale nikdo mu nevěří , atd., zkrátka schéma (někdo by možná řekl i „klišé“) bývá obdobné. Proč tedy ještě navíc sledovat „Sirotka“?
Jednak má vynikající casting. Naprostou výhrou byly 10letá Isabelle Fuhrman, někdy roztomilá, jindy drzá, že by jí člověk s chutí jednu vrazil (a později spíš rovnou zabil). Hlavně ale je to Královna manipulace jdoucí za svým cílem tak přímočaře, až z ní jde strach. Druhou hvězdou a její největší protihráčkou je Vera Farmiga jako půvabná a milující matka, ale i zapálená bojovnice za záchranu své rodiny proti vetřelkyni. Ale nezaostávají ani další, zejména představitelé členů rodiny. A samozřejmě i Karel Roden se dočká svých 5 minut slávy!
Jak už bylo řečeno, film jede v klasických kolejích. Přesto musíme uznale ocenit scénář, který z obvyklých schémat občas neočekávaně a originálně odbočí (a navíc se obejde bez duchařského nadpřirozena a má relativně nízkou spotřebu krve) a režii, která buduje mrazivou atmosféru (a to nejen díky všudypřítomnému sněhu) až k překvapivé pointě. Napětí roste postupně, ale tempo se výrazně zrychluje a ve finále jste už zcela pohlceni a zatínáte pěsti napětím, ale i vztekem a bezmocností vůči spratkovitému Zlu.
Jistě, tenhle film není žádné Velké Umění pro festivalové publikum a pár kritiků. Ale natočit psychothriller tak, že vás na 2 hodiny přimrazí do křesla, jako se to povedlo Jaume Collet-Serrovi, je vlastně taky umění, ne?
Takže doporučuji tento film